Táňa Kubátová - autorské stránky

Co na ni ten člověk pořád tak kouká?

Bára se pro sebe pobaveně ušklíbla. Takovou otázku si klást, když stojím na jevišti a právě sborově pěju „šmudlibudli strašidlo šmudlibudli v lese, šmudlibudli utíkej, šmudlibudli běse,“ bude zřejmě tak trochu scestné. Už sám výraz divák je od slova dívat se, přičemž koukat se je jeho rovnocenným synonymem, ne? A přijde-li někdo do klubu coby divák, potažmo tedy koukač, je přece jeho svatým právem, ba skoro přímo povinností koukat.

Kdepak, Bára Černá se nám nezbláznila. Pouze si těmito a podobnými potřeštěnými úvahami kompenzovala trému, která ji při veřejném vystoupení zachvacovala s železnou pravidelností, a nic na tom nezměnila ani léta praxe. Ba dokonce ani té kantorské.

Dámská amatérská country skupina BÁBY vznikla během Bářiných vysokoškolských studií. Nikdy si nedělala větší ambice než povyrazit hrstku kamarádů a známých a vlastně původně ani neměla v úmyslu pořádat nějaká vystoupení pro platící diváky. Všechny členky skupiny se řádně připravovaly na svá budoucí povolání a hudební produkci braly jako ryze zábavnou činnost. Jenže známí přivedli své známé, ti zase svoje, a nakonec se zjistilo, že celá ta banda se nevejde do sebevětšího obýváku, ba dokonce ani do stodoly Bohdanina strýce kolchozníka.

V posledních letech se tedy BÁBY udomácnily v jednom z menších klubů v centru města, kde jednou měsíčně, s výjimkou prázdnin, pořádaly své věhlasné koncerty. Jejich věhlas za oněch zhruba devět let od vzniku skupiny došel tak daleko, že několikrát hostovaly na krajském kole Porty a asi šest či sedm pomatených pořadatelů ze vzdálených koutů republiky je dokonce pozvalo na zájezdová vystoupení, přičemž jim kromě benzínu do Bohdaniny stařičké mazdy zaplatilo i symbolické honoráře.

Dnešní koncert se od ostatních lišil tím, že se nesl ve vánočním duchu. To znamenalo, že interpretky vytáhly ze svého zásobníku napůl vážných a napůl či zcela recesistických kousků ty, které se s větším či menším úspěchem pokoušely navozovat nostalgickou zimní atmosféru. No, spíše s menším, protože hraní na city nikdy nebylo silnou stránkou téhle svérázné kapely. Daleko bravurněji ovládala hraní na bránici.

Název kapely BÁBY byl nenápaditý pouze zdánlivě. S netušenou genialitou v sobě totiž skrýval křestní jména všech čtyř protagonistek. Vedoucí skupiny byla houslistka Bohdana. Ája, celým jménem Adelaida - její rodiče vůbe neřešili, že by se jednou mohla provdat za Josefa Břicháčka, což ovšem k jejich zděšení nakonec učinila - měla ve skupině funkci hráčky na bendžo. Bářinou doménou byla kytara a Yvča, podle občanky Yvonne, zaujímala na jevišti nepřehlédnutelné místo po boku svojí letité basy.

Bára se stále nemohla zbavit dojmu, že jeden z diváků z první řady nedělí své pohledy spravedlivě mezi všechny účinkující, nýbrž jimi štědře zahrnuje výhradně ji. Při děkovačce hodila jeho směrem rychlý průzkumný pohled. Zná ho? Měla dojem, že jí tak trochu povědomý je. Jenže odkud? Po pár písničkách z ní většina trémy sice opadla, ovšem ani tak by raději nehazardovala s tvrzením, že by v tomhle momentu dokázala bez chyby vyřešit jednoduchou lineární rovnici o jedné neznámé. Natož aby si vybavila, kde a kdy potkala jakéhosi zubícího se chlapa. No jo, zuby měl opravdu výstavní. Skoro jako by byly porcelánové. Ostatně celý se v tom chumlu diváků vyjímal jaksi nepatřičně uměle. Na rozdíl od drtivé většiny přítomných se pravděpodobně před představením učesal, v kalhotách, které měl na sobě, snad dokonce ani nepřespal pod mostem, a nejenže byl oblečený v čisté bavlněné košili krémové barvy, ale k dovršení své exotičnosti si na ni vzal ještě tvídové sako barvy pepř a sůl. Přitom pánské sako bylo v těchto prostorách naposledy spatřeno před třemi a půl lety, a i to jen proto, že salonek přilehlé hospody si tehdy pro svou schůzi pronajala jistá nejmenovaná politická strana. Jeden ze zasloužilých straníků ovšem namísto do salonku automaticky zamířil do zdejšího klubu, který před revolucí býval agitačním střediskem. Při pohledu na přítomné se natolik rozněžnil radostí z prudkého omlazení členské základny, že Bohdanin synovec, který plnil funkci uvaděče a trhače lístků, málem neměl to srdce vrátit jej do šedivé reality.

K dokonalému obrázku netypického diváka chybí už pouze zmínka o jeho obutí, které ovšem zůstalo Bářinu zraku skryto v temnotě. Přesto si dokázala docela živě představit, že boty dotyčného provokují svou původní barvou aniž by mile dokládaly různorodost složení hlíny a jílu v jednotlivých brněnských městských čtvrtích, a začala si klást otázku, odkud a proč sem ten člověk zabloudil. A také proč si za objekt svého zájmu vybral právě ji.

Po závěrečném přídavku se účinkující dámy uklidily do stísněného kamrlíku, který plnil funkci zákulisí i šatny dohromady, a začaly balit své nástroje. Přitom si hlasitě vyměňovaly dojmy z dnešního představení.

„Atmosféra na jedničku s hvězdičkou,“ pochvalovala si Bohdana.

„Kdybysme byly měkčí, tak to bylo málem i na čtvrtý přídavek,“ dodala Ája.

„Jeden človíček tam z tebe byl úplně paf,“ rýpla si Yvča a hleděla přitom na Báru.

„Jenom jeden?“ opáčila Bára pohotově. „To ti teda pěkně děkuju. Mé zraněné ego se s vámi tímto loučí a odjíždí do sanatoria na časově neomezenou zdravotní dovolenou.“

„Ále, však ty dobře víš, který. Seděl v první řadě.Takový načinčaný nažehlený. Vsadím se, holky, že ten snad dokonce i voněl.“

Kamrlíkem se rozlehl výbuch smíchu. Nebylo divu. Stres a napětí z absolvovaného vystoupení se musely někudy odplavit. S povděkem by tudíž přivítaly jakoukoliv jinou, a ještě mnohem pitomější hlášku.

„Neviděly jste moji kalafunu?“ přerušila Bohdana své spoluhráčky, které se právě duchaplně triumfovaly v šílenosti svých hypotéz, kým onen záhadný návštěvník mohl být. Vedení se právě ujal náměstek ministra školství, který hodlá jejich hudební těleso angažovat za účelem výchovných koncertů pro pomocné školy. Hned v závěsu za ním dlel marťanský vyslanec, mající eminentní zájem přenést některé motivy z country hudby do kultury jihovýchodního Marsu.

„Do kabelky ses dívala?“ přispěchala jí na pomoc Bára.

„Do kabelky, do futrálu, do kapes, ...do prdele,“ vyjekla Bohdana, když zjistila, že v opakovaně prohledávané kabelce chybí i klíče od bytu.

„Tam taky?“ žasla Ája.