Táňa Kubátová - autorské stránky

Tři otázky pro Táňu Kubátovou

Se spisovatelkou Táňou jsme si povidali o dubnu a jaru a Vy se s jeji knižní tvorbou můžete seznámit na http://members.chello.cz/kubatova

Blíží se velikonoční svátky, prozradíte, Táňo, čtenářům vaše zažité rituály? Barvíte vejce, či malujete, pečete beránka, mazanec nebo něco speciálního?

Velikonoce mám ráda jako období probouzející se přírody, ale ačkoliv pocházím z vesnice, na žádné rituály si nepotrpím. Dětství jsem prožila na jižní Moravě, kde bylo zvykem, že na „šlahačku“ chodila i malá děvčata. A tak i mě každý rok vyzbrojili omašlenou „žilou“ a vyslali do spřátelených rodin, kde se tou dobou zdržovali pouze senioři, neboť mládež stejně jako já obrážela okolní domácnosti. Nikdy jsem nepochopila, proč mám ony obstarožní strejdy řezat žilou po zadku, když mi nic neudělali, a oni se za to na mě ještě blahosklonně usmívají. Později, v opačné roli, jsem se necítila o nic lépe. Takže na Velikonoce si teď nejvíc vychutnávám právě tu svobodu, že člověk nemusí propadat rituálům, když nechce, a klidně se na celé pondělí vytratím z domu užívat si krásnou jarní přírodu.

Co zbožňujete na jaru?

Všechno! Stačí, když v únoru nebo začátkem března vysvitne sluníčko, když se mezi sněhem objeví ještě žlutá loňská tráva, a když se na pouliční zářivce trochu obšírněji „rozkecá“ přidrzlý městský kosák, a už ho cítím ve vzduchu. Tohle období mám nejraději, i když to vlastně ještě ani jaro není, protože je celý proces probouzení teprve přede mnou, ve fázi těšení. Nedávno mě udivilo, jak jarní atmosféra působí i na otrle vypadající chlapy. Cestou po ulici jsem zaslechla jednoho, jak se rozplývá nad tím, že všechno začíná pučet a zelenat se, a pak se otočil ke své partnerce: „Všimla sis, jak teď na stromech před naší ložnicí řvou ptáci?“ „Ti řvali i v zimě,“ pravila nepoeticky dáma. Muž se zarazil, ale jen na chvíli. „No jo, ale to řvali hlady,“ opáčil hbitě.

Jaro je také duben, vyvedl vás někdo v poslední době skvělým Aprílem?

Aprílem jsem vyveditelná celkem snadno. Že je prvního mi pravidelně dochází až někdy kolem poledne, a to už stihnu naletět tolika lidem, že zbytek dne trávím přemýšlením, jak se dotyčným žertéřům rafinovaně pomstít. A pro jistotu pak už nevěřím nikomu nic. Jednou jsem dokonce nechala stát nečekanou návštěvu hodnou chvíli před domem s poznámkou, že na tak primitivní fór jim tedy skutečně nenaletím. Právě se totiž rekonstruoval panel s domovními zvonky, a tak byli návštěvníci nuceni ohlásit se zdola mobilem. Teprve když je kterýsi ze sousedů vpustil dovnitř, byla jsem ochotna připustit, že bušení na dveře bude asi skutečné, a pozvala je dál.

Autorka: Petra Nachtmanová